Závěť
Závěť (též testament, poslední vůle, poslední pořízení) je dokument pořízený zůstavitelem obvykle za účelem posmrtného rozdělení jeho majetku. Jde o odvolatelný projev vůle. Závěť má přednost před děděním ze zákona. V případě, že zůstavitel sepíše platnou závěť a pořídí v ní o celé své pozůstalosti, nedojde k dědění ze zákona. Může nastat situace, kdy zůstavitel pořídí závětí pouze o části své pozůstalosti a v tomto případě dojde z části k dědění podle závěti a z části k dědění podle zákona. V závěti může klást zůstavitel podmínky, doložení času a příkazy. V závěti může zůstavitel povolat vykonavatele a správce pozůstalosti.

Každý zletilý (od 15ti let pouze formou notářského zápisu) může pro případ smrti sepsat závěť, kterou však může kdykoli změnit nebo odvolat. Pokud závěť sepíše notář formou notářského zápisu, je její originál uložen u tohoto notáře a její existence je elektronicky evidována v Evidenci právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou ČR, tím je dána jistota, že dědictví bude podle závěti projednáno. Závěť pořízená notářským zápisem má ze všech forem závětí nejvyšší právní sílu, neboť se jedná o veřejnou listinu.

Dle ustanovení § 1642 a násl. Obč.zák. nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl, nezletilý dědic musí dostat alespoň tolik, kolik činí ¾ jeho zákonného dědického podílu a zletilý dědic musí dostat alespoň tolik, kolik činí ¼ jeho zákonného dědického podílu.

Dědická smlouva
Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá. Touto smlouvou lze pořídit o ¾ pozůstalosti, ¼ pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle. Tato smlouva vyžaduje formu notářského zápisu.

Dovětek
Dovětkem může zůstavitel nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku, nebo doložit čas anebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz.

Odkaz
Odkazem se odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci, popřípadně jedné či několika věcí určitého druhu, nebo na zřízení určitého práva. Odkazovník není dědicem. Zůstavitel zřídí odkaz tak, že v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu.

Náhradnictví
Zůstavitel může pro případ, že dědictví nenabude osoba, kterou povolal za dědice, povolat této osobě náhradníka, také náhradníkům může povolat postupně další náhradníky.

Svěřenské nástupnictví
Zůstavitel může nařídit, že dědictví má přejít po smrti dědice nebo v určitých jiných případech na svěřenského nástupce jako následného dědice.

Prohlášení o vydědění
Ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který mu:
a) neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,
b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze,
d) vede trvale nezřízený život,

Zůstavitel může vydědit i nepominutelného dědice, který je nezpůsobilý dědit (tzn. ten kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul),

Zůstavitel může vydědit i nepominutelného dědice, který je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že je tu obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl (učinit to však může jen tak, že tento jeho povinný díl zůstaví dětem tohoto nepominutelného dědice, popř. není-li jich, jejich potomkům).

Nevysloví-li zůstavitel důvod vydědění, má nepominutelný dědic právo na povinný díl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění.

Přežije-li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného potomka, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli. Nedožije-li se vyděděný potomek smrti zůstavitele, pak jeho potomci dědí vyjma těch, kteří jsou samostatně vyloučeni z práva dědického. Vydědění nepominutelného dědice lze vztáhnout i na všechny jeho potomky.

Negativní závěť
Zůstavitel může v pořízení pro případ smrti prohlásit o některém z dědiců nikoli nepominutelných, jemuž svědčí zákonná dědická posloupnost, že pozůstalosti nenabude.

Vykonavatel závěti
Zůstavitel může závětí povolat vykonavatele závěti, určit jaké má povinnosti a zda i jak bude odměněn.

Správce pozůstalosti
Zůstavitel může povolat správce pozůstalosti a může určit , jaké má povinnosti a zda i jak bude odměňován.
Ustanovit správce dědictví může zůstavitel listinou o ustanovení správce dědictví ve formě notářského zápisu

Zřeknutí se dědictví
Dědického práva se lze předem zříci smlouvou se zůstavitelem. Tato smlouva se sepisuje formou notářského zápisu.

Podklady pro sepsání notářského zápisu:
– identifikační údaje pořizovatele – zůstavitele  (jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, bydliště)
– identifikační údaje dětí, manželky a ostatních případných dědiců (jméno, příjmení, datum narození, bydliště)
– dokumenty prokazující vlastnictví předmětu závěti zůstavitelem – zejména nabývací listiny k nemovitostem (př.: kupní smlouva,    darovací smlouva, rozhodnutí o dědictví, kolaudační rozhodnutí atd.)
– obsah pořízení pro případ smrti

Notářský tarif – úplné znění platné od 11.8.2020, účinné od 1.1.2021